Krajkářčin blok

Někdy se stane nečekané a člověk je překvapený co všechno již zapomněl. Objednala si u mne jedna krajkářka podvinek na šálu průvlekovou. Nejdřív jsem se musela podívat co to je, věděla jsem, že jich několik mám, věděla jsem, jak asi vypadá, ale kde je podvinek? A která je to ta přesná. Když si ji někdo objednal, tak ji musím mít v internetovém obchodě, podívala jsem a již jsem věděla přesně co mám hledat.
Nakonec jsem ji našla až v originálech. Ty mám nakreslené vlastní rukou, většinou na pauzáku, ale někdy i na čtvrtce, na papíře, který mi kdysi přišel pod ruku, když jsem dostala nápad na krajku. Některé ty originály jsou fakt jen načmárané, jiné již přesně překreslené. Některé jsou propíchané od špendlíků, tak jak se na nich kdysi paličkovalo. Ty malé do velikosti A4 jsou v deskách, ty velké mám je stočené do ruliček a na vrchu každé té ruličky nápis – límce, vsadky, šátky atd. A také šály a tam byla ta průvleková, kterou hledám.
Samozřejmě jsem se nakonec pustila do prohlížení toho všeho, co bylo upaličkováno nebo jen nakresleno a zapomenuto. Páni, já jsem toho udělala a mnoho ještě ani neupaličkovala. A mnohé ani asi již neupaličkuju.
Ale stejně se to hezky prohlíželo a vzpomínalo. Rozbalila jsem si vlastně jen tu ruličku s šálami. Tahle šála byla upaličkovaná dokonce dvakrát, a kde je tahle. Tato se mi fakt povedla a prodala jsem ji v Belgii. Přišla tam mladá žena a vrátila se k ní asi tak třikrát. Dala jsem ji té dívce do ruky, zkusila ji a vrátila. Byla tam asi s manželem a ten se spíš tvářil nepříjemně. Znovu jsem ji pověsila do výstavy. Když trhy končily, přiběhla, spěchala a rychle ať šálu zabalím. Byla tak šťastná, když odbíhala. Pak vidím šály, které jsem připravila pro výstavu v Polsku, kde ty jsou to již nevím, ale byly krásné. Dělala jsem je jako závěs na zeď – říkám tomu šála s příběhem – a samozřejmě jsou na krk. Tenkrát mi je pomáhala upaličkovat Jolana. Nu nedá se nic dělat, vše balím do ruličky a jdu dělat ten náhrdelník, co ho mám na herduli.