Irská háčkovaná krajka, Iva Prokešová

Plastické motivy v krajce
Irská krajka je jedna z mladších krajkářských technik. Tato technika byla vyvinuta v polovině minulého století v irských klášterech jako napodobenina benátských krajek. Bylo třeba velkého umění a zručnosti k převedení vzoru benátské krajky do techniky háčkování. Jeptišky, které tuto novou techniku zvládly, ji naučily irské ženy a pomohly tak jejich rodinám překonat nejhorší období hladomoru v roce 1846. Práce irských žen byly zákaznicemi příznivě přijaty. Používaly se stejně jako benátské krajky ke zdobení prádla a oděvu. Později se technika irské krajky dostala do Francie, Rakouska a Německa.
Osobitost irské háčkované krajky spočívá v omezování symetrie ve vzoru a v plastičnosti krajky. Charakteristické jsou hutné kompaktní květinové vzory vystupující nad povrch řídké půdice. Bývá obvyklé primární vypracování volných motivů, které se dodatečně spojují háčkovanou půdicí. U složitých a velkých vzorů je důležitá příprava nákresu - výtvarného návrh, podle kterého se uháčkují jednotlivé prvky - motivky, ty se na návrh nakreslený na plátně přistehují a pak se definitivně spojují některou z předepsaných půdic.
Podle obrázků a rozkreslených vzorů v této učebnici lze vypracovat mnoho vzorových prvků i výplňkových půdic. Jsou řazenyod jednoduchých ke složitějším. V učebnici je také mnoho vzorů hotových krajek, které jsou popsány a lze vypracovat mnoho vzorových prvků i výplňkových půdic. jsou řazeny od jednoduchých ke složitějším. V učebnici je také mnoho vzorů hotových krajek, které jsou popsány a lze je tedy uháčkovat dle kreseb, fotografie a popisu. Je však také možno sestavit z jednotlivých prvků a půdic vlastní vzor. Konečný výsledek každého díla pak bude záviset na tvořivé fantazii a tvůrčí invenci každého z nás.
Při tvorbě irské krajky je důležitá také pečlivost, trpělivost a píle, která je zejména na místě. Záleží na každém dobře vytvořeném prvku, na každém očku či motivku.