Krajkářčin blok

Když jsem byla v minulém roce účastnicí výstavy v Alenconu ve Francii, tak mne tam oslovilo krásné muzeum, kde převažovala šitá krajka. Jako první článek v tomto mém blogu jsem pak o muzeu psala. Další věc, která mne velmi zaujala, pak bylo to, že především jeptišky a kláštery byly nositelem nejen udržení krajky pro současnost, ale i nositelem novinek a vývoje krajky. Po městě jsem se potkávala s několika plakáty a fotografiemi jeptišek, které nejen pro krajku, ale i pro historii města mnoho znamenaly. První fotografie je toho důkazem. Ale následující článek pojednává o jiné jeptišce, která krajce zasvětila svůj život. Je to článek Jarmily Šlegrové, který se měl dostat do časopisu Paličkování, ale nějak na něj stále nebylo místo. Tak tady je nyní. A ty další fotografie – to jsou krajky z knihy Yvonne Scheele-Kerkhof, kterou jsem si v roce 2008 v Apeldoornu koupila, technika je to Withof Duchese.

Krásný den Ivo,
pro mě tedy byl opravdu moc příjemný, protože jsem měla ve schránce nové číslo Paličkování. To mě vždy potěší. Všeho nechám a čtu (dnes jsem aspoň nevnímala pochmurné počasí venku). Hned první článek mě "chytil", protože mě v duchu přenesl o pár let zpátky, na zájezd do Holandska v roce 2008. Přesně si pamatuji ten dům v Apeldoornu i výstavu. Škoda, že tam nebylo víc času, ale fotek se kupodivu podařilo dost! Tak jsem si zalistovala v počítači a prohlížím si fotky a vzpomínám. Na zájezdech se snažím psát si poznámky a tak jsem nějaké vydolovala, loni jsem si k tomu cvičně přeložila i část článku ze Spitze - kdo to byl "sestra Judita" - tak Ti to jen pro zajímavost (bývají to často pozoruhodné osudy) posílám. Ten rozhovor s paní Yvonne Scheele-Kerkhof se mi moc líbí. Díky.
Přeji krásné jarní dny, s pozdravem Jarmila Šlegrová

Tohle jsem zapsala po návratu z úžasného zájezdu na kongres OIDFA do Holandska v roce 2008:

Prezentace krajky Withof byla jednou z prvních, která nás na kongrese oslovila. Je to jemná krajka, kterou určuje významné zdůraznění reliéfu, světla a stínu, motivy jsou fantastické květy, stylizovaní ptáci, listy, úponky. V Holandsku je tato krajka velice populární.
Vývoj krajky Duchesse (druh belgické krajky která se dělala v Bruselu a zejména v Bruggách v 19. st. zhruba od roku 1840. Předlohou byly flanderské paličkované krajky z druhé poloviny 17. st. Název „Duchesse“ (vévodská) získala údajně na počest Marie Henrietty, velké milovnice tohoto typu krajek, arcivévodkyně rakouské, manželky krále Leopolda II. v době, kdy byla jen vévodkyní brabantskou.) ale pokračoval i v druhé polovině dvacátého století.
V klášteře Withof v Etten-Leur na jihu Holandska žila sestra Judith, která jako mladá navštěvovala Královskou krajkářskou školu v Sluis v Zeeuws Vlaandere, kde se velmi dobře seznámila s prací na krajce Duchesse. Když ji sama začala učit a při studiu starých vzorů a především když začala sama navrhovat vzory, napadaly ji nové varianty krajky. Věnovala se tomu, a od roku 1985 se tento typ krajky nazývá „Withof Duchesse“, podle kláštera odkud sestra Judith pocházela.
Označení "krajka Withof" existuje od roku 1985. Abychom zjistily, jak vlastně tento nový typ krajky vznikl, zapátraly jsme v chytrých knihách. Dověděly jsme se, že v klášteře Withof v Etten-Leur na jihu Holandska žila sestra Judith, která jako mladá navštěvovala Královskou krajkářskou školu v Sluis v jihozápadní části Holandska, kde se velmi důkladně seznámila s prací na krajce Duchesse. Když ji pak sama začala učit a při studiu starých vzorů a především když začala navrhovat nové vzory, napadaly ji další varianty této krajky. Věnovala se tomu, nabádala k experimentům i své studentky. Údajně na návrh jedné z nich se novým krajkám začalo říkat "Withof", podle kláštera odkud sestra Judith pocházela.
Narodila se jako Elza de Kreijger v Aardenburgu v jihozápadním Holandsku, poblíž belgických hranic. Její rodiče pocházeli z Belgie. Měla 4 sestry, mladší sestra Esther zemřela v 16. letech. Otec byl obchodník s koňmi. Matka vychovávala dcery "pevnou rukou", ale s láskou a přívětivostí. Učila je, že nejdůležitější je život žít a být čestný. S paličkovanou krajkou se Elza po prvé setkala v základní škole. Sestra Christine brzy poznala její talent a dávala jí více úkolů. Učila jí základní techniky, jmenovitě Torchon. Její teta jí ale učila i jemnější práce a tak Elza brzy paličkovala krásné krajky. Paličkování zcela propadla a tato záliba jí nikdy neopustila. Již ve 12. letech upaličkovala krajky, které byly použity na šaty a prádlo. Její rodiče ji obdivovali. Ve 13. letech byla přijata na Královskou krajkářskou školu královny Sofie v Holandsku v Sluis. Tam se učila techniku "Sluise Duchesse". Učila se tam tzv. "Sluis" metoda, která umožňovala pracovat rychle a přesto vzor správně vytvářet. Její učitelka ale podporovala kreativitu, zvláště když to krajku vylepšilo, tak bylo možné se od dané techniky odchýlit. Po několika letech v Krajkářské škole byla jednou z nejlepších žákyň. V roce 1935 byla škola z finančních důvodů zavřená a Elza se musela výuky na učitelku paličkování vzdát. Krátce nato získala zakázku, krajku pro bohatou rodinu v Middleburgu za kterou dostala 250 Guldenů. Vedle paličkování měla Elza ještě jednu vášeň – práci s dětmi. Stále víc měla pocit, že tuto práci bude moci nejlépe dělat v klášterním společenství. Bylo to dáno duchem doby a prostředím, ve kterém žila. Po dlouhých letech přemýšlení a pochybností vstoupila třiadvacetiletá Elza do františkánského kláštera v Etten-Leur, stala se z ní sestra Judita. Po vstupu do kláštera dostala za úkol upaličkovat tři oltářní deky. První udělala za půl roku, ale pak přišla 2. světová válka, kdy byly jiné starosti a tak třetí oltářní deka byla dokončena až za 25 let. Život v klášteře byl pro sestru Juditu těžký. Byla svobodomyslně vychovaná a tak pro ni bylo těžké, že v klášteře musela bez odmluvy plnit, co jí řekli. K tomu ještě nemohla v klášteře pracovat s dětmi, což byl vlastně jeden z důvodů jejího vstupu do kláštera. Viděla, jak se zachází s dětmi v přidruženém internátě, ale sotva mohla něco změnit. Zkoušela, jakou protiváhu k těžkému internátnímu životu dětem dát. Proto, když byla požádána, zda by některé děti neučila paličkovat, chopila se toho velmi ráda. Tak mohla svou lásku k paličkování a k dětem spojit. Hodiny paličkování s dětmi si užívala velmi intenzivně.
Sestry Judity se krátce před jejími 65. narozeninami zeptali, zda by také nezorganizovala kurzy paličkování pro dospělé. Jako prvopočátek vzniku krajky „Withof Duchesse“ může být označen rok 1977. Sestra Judita sice učila krajku „Sluise Duchesse“, ale povzbuzovala své žákyně, že když to krajku vylepší, mohou vzory pozměnit. Vnášené změny však znamenaly, že sestra Judita musela podle těchto změn měnit i podvinky. Po odchodu do důchodu v roce 1978 měla tolik žákyň paličkování, že vyučovala denně až 10 hodin. Líbilo se jí to, užívala si kontaky s žákyněmi, stejně jako setkávání s obdivovateli paličkování. Do komůrky sestry Judity si našli cestu i lidé ze zahraničí.
Po nějaké době bylo těch změn v podvincích tolik, že to již nebyla původní „Sluise Duchesse“ a bylo třeba tuto krajku pojmenovat jinak. Se svými krajkami dojela sestra Judita do Brugg, do Ústředí paličkování a tam je uznali jako nový druh krajky. Krajka dostala jméno „Withof Duchesse“, podle kláštera, kde sestra Judita žila. Hodně žákyň sestry Judity začaly během času paličkování také vyučovat a učily "Withof Duchesse". Stále více lidí vytvářelo své vlastní návrhy a to jí těšilo. Sestra Judita byla již méně vázaná v klášteře a stala se členkou více spolků paličkování. Mohla navštěvovat výstavy, cestovat a nacházet novou inspiraci pro své návrhy. Ještě jako stoletá vyučovala a inspirovala své žáky.

Svět krajkářek utrpěl 6. 11. 2013 velkou ztrátu. V klášteře v Etten-Leur zemřela sestra Judita. 21. září se dožila 100 let a do posledních dní učila.