Zagarolo
Jezdíme často na různé krajkářské akce. Většinou po Evropě, někdy je to delší cesta, jindy třeba jen na den či dva, kdy se koná festival nebo trhy. Připočítána musí být cesta tam a zpět, samozřejmě. Někdy se stane, že nás vše překvapí a zážitek je nový a nezvyklý.
Tak například Zagarolo, bylo z toho 5 dní. Měla jsem dva dny kurz, stánek a byla jsem členkou poroty vypsané soutěže.
V porotě byly ještě dvě další krajkářky – Italky. Z celkem asi patnácti krajek jsme vybíraly tu nejlepší. Téma bylo něco jako TŘETÍ ROZMĚR V PLOŠE. Soutěžní práce byly očíslovány, autory ani zemi jsme neznaly. Mně se nejvíce líbila krajka, která nakonec skončila na třetím místě, italská část poroty dávala přednost krajce, která nakonec skončila na místě druhém. Zvítězila česká krajka Dany Mihulkové a asi jsem jí velmi pomohla, aniž bych věděla, o koho se jedná. Malý čtverec červené krajky totiž ležel na zeleném podkladě. Při zodpovědném posuzování jsem tuto krajku položila na bílý podklad a náhle se objevil ten třetí rozměr a krajka se jakoby rozsvítila. Porota na ní nahlížela ze všech stran a třetí rozměr byl čím dál zřejmějším. Nyní již jen bojovala o první místo s kočičkou, schovanou v krajce. Kočička by zřejmě i vyhrála, ale měla nalepená papírová očička, a to se mně nelíbilo. Krajkářka by je přeci měla upaličkovat! S tím nakonec porota souhlasila. Až po vystavení krajek se jmény jsem zjistila, že vítězství patří české krajkářce, gratuluji, a potěšilo mne to.
Ještě zmínka o Zagarolu. Stará část města je postavená na skále, úzké uličky a domy s mnoha patry rostou přímo z této skály. Bydleli jsme – jdouce z ulice – v prvním patře či zvýšeném přízemí, které však bylo z druhé strany až páté. Vchodem z ulice se dalo jít ještě o čtyři patra níž. Neuvěřitelné. A jak šel čas od středověku a bylo zapotřebí budovat koupelny, toalety a vodu s odtoky, tak se vše muselo stavět zvenku po domech, proto ty roury kolem nich.
A ještě místo na výstavu a prodejní stánky. Palác s krásnými malbami. Samozřejmě, že se nic nemohlo instalovat na zdi, ale byly připraveny panely s látkami. Úžasná atmosféra. A to jídlo – umělé talíře a příbory, umělé kelímky a příprava téměř na jednom vařiči pro 20 lidí. To vše v těch renesančních malbách. Ale vynikající domácí italské ravioly, špagety, rizoto. Tak moc jsem si již dávno nepochutnala. Děkujeme za pozvání, bylo to pro nás úžasné.
